Na Bachovky mě přivedla už asi před 15 lety jedna spolutanečnice s tím, že „to by se mi mohlo líbit“ a dala mi o nich knížku.
Bachovky poprvé
Co já na to? „Neeee, to já asi neeee.“ Už proto, že mám s dětství k bylinám vypěstovaný odpor. Co kde rostlo a mohli jsme to sklidit, nasušit, zabalit a poslat zpracovateli na čaje, to jsme sbírali, sušili, balili a odesílali. Copak březové listí nebo přeslička nať, ale co taková kopřiva list, lípový květ nebo dokonce hluchavka bílá květ! Pracně nasbíráte koš a po usušení balíte a odesíláte div ne čajovou lžičku.
Bachovky podruhé
O pět let později jsem se dostala do péče lékařky neurologie, která se věnovala také psychosomatice a tu podporovala Bachovkami. Nu což, zkusím. Tehdy mě paní doktorka nechala vybírat intuitivně (vybírám se zavřenýma rukama lahvičky, které mi ruku tak nějak „přitáhnou“). Po vybrání mi vždy přečetla, na co která vybraná bylinka je a – ono tak nějak celkem souhlasilo s tím, co jsme na konzultaci zrovna řešily. „Mohla byste je dělat taky„, řekla mi tenkrát. No ale co já asi tak na to? A ten kufr! To stojí takových peněz.
Bachovky po třetí
Jak to tak u mě bývá, všechno musí důkladně uzrát. Bachovky zrály 15 let! Pak najednou přišel takový ten pocit, že už neexistuje jiná cesta, než si je koupit. Nevadí, že teď jsem už třetí rok doma s naprosto minimálními příjmy, ani to, že už stojí skoro 2x víc než před těma asi deseti lety. Musím je koupit teď hned!
A věřte mi, nebylo to ani trochu špatné rozhodnutí! Teď, po dvou letech jejich používání, už si nedokážu představit, že bych s nimi někdy nepracovala a jejich účinky nadšeně nešířila dál.
Proč? Můžete se přesvědčit sami třeba referencemi v rubrice Příběhy uzdravení, nebo na vlastní kůži. Napište mi. Moc ráda se Vám budu věnovat!